 |
 |
Historie Chorvatska
10.12.2005
Pobřeží východního Jadranu obývaly původně kmeny Ilyrů
kolem r. 400 př. Kr. založení prvních řeckých kolonií na několika ostrovech a pobřežních mistech
kolem r. 100 př. Kr. římská expanze do oblasti, postupné ovládnutí celého přímoří, zatlačení Ilyrů do vnitrozemí
6. století - začátek osidlování přímoří a vnitrozemí slovanským kmenem Chorvatů
od 1. poloviny 7. stol. postupné pokřestění Chorvatů
1. polovina 9. stol. boje s Byzancí, která ovládala část přímoří
9. stol. boje s franskou říší
r. 852 v listině knížete Trpimira poprvé oficiálně použito názvu Chorvatsko
r. 924 kníže Tomislav korunován prvním chorvatským králem, sjednocení dalmatského a panonského Chorvatska (Benátčané museli odvádět tribut)
2. polovina 11. stol. za krále Krešimira IV. (král Chorvatů a Dalmatinců) vrchol moci chorvatského středověkého státu
r. 1102 po vítězství nad posledním chorvatským králem Petrem II. Svačićem (poražen a zabit r. 1097 na místě Petrova gora) uherský král Koloman zvolen chorvatskými velmoži za chorvatského krále; Chorvatsko vstoupilo v personální unii s Uhrami, přestalo být samostatným státem, uchovalo si však autonomii
13. — 15. stol. Benátčané se postupně zmocnili většiny území východního Jadranu
konec 14. stol. na území Chorvatska začali ojediněle pronikat Turci (od bitvy na Kosově poli r. 1389, kdy se Turecká říše stala bezprostředním sousedem Uher, rostla aktuálnost tureckého nebezpečí)
1. čtvrtina 15. stol. Benátčané ovládli celé přímoří s výjimkou území od Rijeky na jih k Senju, což znamenalo vytěsnění Chorvatska z námořního obchodu, a tím i trvalou stagnaci jeho dalšího rozvoje
r. 1463 Turci dobyli Bosnu, s drtivou silou útočili proti Chorvatsku a pronikali na chorvatská území, o 10 let později pronikli až k Varaždinu
r. 1493 osudová bitva Chorvatů s Turky na Krbavském poli, zahynula většina chorvatské šlechty, ožebračení obyvatelstva a odvedení do otroctví, obležení Bělehradu Turky, jejich proniknutí až do Korutan
r. 1499 — 1513 dobytí Bělehradu Turky, postupné pronikání do Dalmácie a její pustošení
r. 1526 těžká porážka křesťanských vojsk u Moháče; chorvatské území se stalo jedním velikým bojištěm, kde Chorvati bojovali na život a na smrt o samu národní existenci (z původních 50 tis. km2 chorvatského území zůstalo necelých 16 tis. km2, statečnost a odvaha chorvatských vojáků byla jako příslovečná obdivována v celé Evropě
r. 1527 částí chorvatské šlechty zvolen za uherského krále Ferdinand Habsburský (jako český král Ferdinand I.); k této volbě vedl Chorvaty předpoklad, že Ferdinand vybuduje protitureckou obranu.
Ferdinand vybudoval systém pohraničních opevnění. Obranu této hranice zajišťovali kromě místního chorvatského obyvatelstva i utečenci z území obsazených Turky, většinou Srbové. Tito hraničáři dostali od císaře opuštěná hospodářství, byli osvobozeni od daní a měli další privilégie které stáli na začátku nevraživosti chorvatského obyvatelstva, které bylo nadále nevolníky na vlastním území. Srbští hraničáři zůstali i po ukončení bojů s Turky v Chorvatsku a tvoří enklávy srbského etnika uprostřed čistě chorvatského prostředí. Tyto konflikty pak vedly srbské potomky až k pokusu vojenskou silou vytvořit samostatný srbský stát v Chorvatsku na začátku 90. let minulého století.
r. 1593 významá bitva u Sisku, kde Chorvaté poprvé odrazili turecký útok a přešli do vítězného protiútoku
r. 1683 — 1790 po porážce Turků u Vídně vítězný postup Rakouska proti Turecku, postupně osvobozeno mimo jiné i celé Chorvatsko, většina přímoří ale byla a zůstala v rukou Benátek
od r. 1790 do r. 1918 stále sílící maďarizační úsilí uherské šlechty ve veřejném životě, útoky na státoprávní postavení Chorvatska
r. 1798 Napoleon zrušil Benátskou republiku
r. 1805 — 1809 Napoleon vytvořil z Dalmácie, Istrie, části chorvatského vnitrozemí a Slovinska tzv. Ilyrské provincie, kde provedl výrazné civilizační, kulturní a sociální reformy
r. 1813 na Vídeňském kongresu byla Dalmácie podřízena přímo rakouskému císaři, vnitrozemí Chorvatska bylo součástí uherské koruny
1. polovina 19. stol. národní uvědomování a obrozování Chorvatů proti maďarizaci v tzv. ilyrismu , tj. hnutí národně uvědomělých složek chorvatského národa
r. 1848 za revoluce bán Jelačić ubránil Chorvatsko proti pokusům uherských povstalců o obsazení a úplné podmanění země; zrušeno poddanství
polovina 19. stol. biskup J. J. Strossmayer v čele úsilí za sjednocení Chorvatska s Dalmácií, za zavedení chorvatštiny do škol a úřadů; v r. 1860 založil Jihoslovanskou akademii věd a umění a další kulturní instituce v Chorvatsku
2. polovina 19. stol. po rakousko-uherském vyrovnání, kdy Chorvatsko připadlo Zalitavsku (uherské části mocnářství) a Dalmácie Předlitavsku (rakouské části mocnářství), mohutní chorvatské úsilí za sjednocení, proti tvrdé uherské nadvládě a vykořisťování Chorvatska ve všech oblastech života
r. 1918 Chorvati přistoupili k jednotnému jihoslovanskému státu — Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca), později přejmenovanému na Království Jugoslávie (Kraljevina Jugoslavija); značná část dalmatského území připadla Itálii (Istrie až k Rijece, některé ostrovy, Zadar)
r. 1918 — 1941 srbská hegemonie v novém státě, porušování etnických a občanských práv ostatních národů Jugoslávie srbským vedením, s tím růst antagonismu mezi jihoslovanskými národy, zejména mezi Chorvaty a Srby
r. 1941 kapitulace Jugoslávie, její obsazení Němci a Italy. Jugoslávie rozdělena do 9 celků, z nichž největší byl tzv. Nezávislý stát Chorvatsko (Nezavisna držaava Hrvatska), k němuž patřila i téměř celá Bosna a Hercegovina , v čele stál ustašovský vůdce Ante Pavelić
r. 1941 vznik jugoslávského partyzánského hnutí v čele s Chorvatem Josipem Brozem-Tito, které postupně dobylo celé území obsazené Jugoslávie
r. 1945 vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie (Federativna narodna republika Jugoslavija), jejíž součástí byla i svazová republika Chorvatsko (včetně Dalmácie, Istrie a jadranských ostrovů) — poté Socialistická federativní republika Jugoslavie — SFRJ
r. 1971 vznik nacionálně-liberálního hnutí v Chorvatsku
2. polovina 80. let rozklad komunistické jugoslávské federace a nástup vyhroceného srbského nacionalismu, narůstání konfliktů
r. 1989 vznik nekomunistických politických stran
r. 1990 první volby v Chorvatsku za účasti více politických stran
22. 12. 1990 první ústava, počátek separatistického hnutí chorvatských Srbů
25. 6. 1991 Chorvatsko vyhlásilo úplnou nezávislost a suverenitu, vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi tzv. krajinskými Srby, podporovanými bývalou Jugoslávskou lidovou armádou, a Chorvaty
19. 12. 1991 ve válečném střetnutí obsadili Srbové více než třetinu chorvatského území a vyhlásili Republiku Srbská Krajina
r. 1992 mezinárodní uznání samostatnosti Chorvatska (nejvíce se přimlouvalo Německo)
r. 1995 vojenská likvidace Republiky Srbská Krajina v operaci Bouře (Oluja), vyhnání Srbů
r. 1998 získání chorvatské svrchovanosti nad celým územím Chorvatské republiky
|
|
|
